V neděli ráno jsme vyrazili na novoroční poježdění na terasy nad archlebským rybníkem. Bylo lehce nad nulou, trochu poletoval sníh, ale když se občas slunce prodralo přes mraky, tak bylo i docela teplo. Po příjezdu na zasněžené terasy jsem zjistil, že mám skoro plnou paměťovou kartu ve foťáku, a že to co jsme v létě jezdili s prstem v nose, je dnes dřina jak pro hovada. Každým výjezdem byly svahy víc kluzké, až jsme to po víc jak hodině různě úspěšných pokusů o klouzání do kopce nakonec zabalili a vydali se na cestu zpět. Při zastávce u rybníka, napadlo Boba provést historicky první přejezd vypuštěného rybníka, což jsme mu nadšeně požehnali. Po ujetí asi 15 metrů, se však k všeobecnému veselí, Bobův Samuraj propadl do zamrzlého bahna a začal se pomalu potápět. Dali jsme dohromady všechna lana co jsme měli a začali nešťastníka vytahovat. Nešlo to. Neporadil si s tím naviják mého Samuraje, ani brácha, který sjel Arem na kamenitý břeh rybníka. Nakonec brácha odjel pro V3Sku. Protože nějak nejel a my jsme se už začínali nudit, tak jsme postupně vyheverovali kola zapadlá v bahně a podložili je silnými větvemi, aby se auto neutopilo, než přijede V3S. Vypadalo to celkem nadějně, tak jsem sjel dolů na břeh rybníka a na třetí nebo čtvrté cuknutí se stal zázrak a Samuraj vytáhl Samuraje z bahenní pasti. Chvíli na to přijel i brácha - jak se říká s křížkem po funuse. Když to tak shrnu - moc jsme si nezajezdili, ale o to víc bylo srandy. Příště to bude chtít prázdnou paměťovou kartu ve foťáku nebo raději fotografa a kameramana.

Já a terasy nad rybníkem

Bobův přejezd vypuštěného rybníka - kamera 1

Bobův přejezd vypuštěného rybníka - kamera 2

Vyprošťování

Co dokáže prasklé lano